Zpět
Krok v zeleném kruhu
Zralý dech šumu letního vánku
potřípá v světle hodujícími listy,
když protéká postavami bezů a šípků
zachycen sluchem splývá v mysli
s vůní kruhové kolonie rostlin
Omráčen podmanivou vánku chutí
zvolna kladu botu svou na obvod kruhu
a kradmá bázeň k obavě nutí
abych došlapovou brutalitou neroztrhl stuhu
Jména
Jak nálepku na čelo, jak značku na krabici
jména dostáváme s ohledem na tradici
Ta jména z nás činí vyšší bytosti
tak ušlechtile až do morku až do kosti
Čím liší se mosazná známka s vyraženým číslem
usazená v uchu dobytka
od všech těch shluků písmen?
Vždyť i ta mohou být hnána na jatka
Buďme klidní.
Jména neumírají.
Hnědé přednebí
Tam vítr nad vsáklými oleji zavát tě nezvládne,
tam kde line se kovový nářek kolejí kvičících,
tam kam kde lavina hnědých jisker tě přepadne
tam kde víly touží po strakatých hnědých ponících
tam zakusit lze milost hnědou i zatracení do hněda
tam není konečná
a to víly poznají
Pohled na K.
Jak z chrpy květu podmanivá vůně
se spanilostí mladé plané třešně
strhává mě do nitra štěstí tůně
tak prudce, dychtivě a spěšně
Hlubokých očí oceán
splachuje pobřeží hořkosti
láká mě k plavbám
tam daleko za obzor křehkosti
Zářivé jiskry planoucí
v hnědých pramínkách vlasů
nad tmavým obzorem křehkosti
z vyzývavých klasů
Klubko prudkých vášní
pod záhyby bujných křivek čeká
dotykem pohnuta k rozmotání
zrodí se divoká řeka
Tak těžké, nemožné je
v peřejích té řeky neutonout
tak těžké, nemožné je
nikdy po zpěněných proudech neplout
Zoufání
Mezi nadějemi a beznadějí tápu
logicky vzato zbytečně
vždyť nejen já to tak chápu
jedno je to prý srdečně
Snad je zkusit zapomenout lepší
než pomalu uhořet v zoufalosti ohni
Ve spánku zjeví se to co jindy se jen tuší
jak trpké, jak zoufalé je probuzení
Děsím se toho okamžiku stále
až její obraz v paměti rozpadat se začne
Snad nikdy nepřijde taková chvíle
moment absolutní beznaděje konce
Zpět