Konečně !! Dlouho očekávaný třetí, závěrečný díl TERMINÁLNÍKŮ je
tady ! Autor jej napsal poté, co se z něho zbláznil ošetřující lékař
v psychiatrické léčebně a pustil jej raději na svobodu. Tímto
pokračováním se tak uzavírá volná trilogie o příhodách pracovníků a
pracovnic z jednoho terminálového pracoviště. Protože jejich další
budoucnost je značně mlhavá, nese tento poslední díl přiléhavý
podtitul: "Nejistá sezóna".
Asi tak v polovině července se drtivá většina pracovníků rozhodla,
že se přece nebude v létě ztrapňovat chozením do práce a klidně si
vybrala dovolenou. Zbývající poctiví pracanti (byli celí tři) byli
sloučeni do jedné skupiny a dělali za ostatní až do úplného
vyčerpání. Jejich zásluhou byla druhá kontrola dat úspěšně dokončena
a přešlo se na karty řidičů. Po čase se přeci jen všichni umoudřili
a poslušně se vrátili za terminály, takže se opět mohlo začít
pracovat na dvě směny. Za odměnu jim byla na sál dodána zbrusu nová
veliká lednička, ze které měli všichni velkou radost. Bohužel krátce
- hned druhý den byla zabavena vedením, prý kvůli nějakému zelenému
salámu a náhradou přišla na sál jiná, podstatně menších rozměrů. Má
několik drobných vad - nechladí, nedá se připojit do zásuvky, chybí
jí dveře a nevejde se do ní ani jedna litrovka Mixely. Na další dvě
podstatnější závady přišla Hanka R. - lednička je české výroby a
navíc se ani nedá pověsit na stěnu. Dívky ze skupiny B se z dlouhé
chvíle vrhnuly s velikým elánem do úprav interiéru. Z domova si
přitáhly všechno špinavé prádlo a naházely jej vidlemi do skříně.
Poté do příhrádek narvaly asi 50 krabic plesnivého čaje, 20 kilo
zatuchlé kávy, nezjištěné množství lžic, hrnečků, kelímků a dalšího
harampádí. Nejoblíbenějším jídlem na pracovišti se stal jogurt
(nejlépe Danet od Danone) a lednička byla pokaždé naplněná kelímky
až k prasknutí. Dalo by se to nazvat "velká jogurtová mánie". Ali H.
se kelímky velmi zalíbily (není se co divit - doma je nemá) a začala
si je ve skříni střádat do několika štosů. Brzy ji to však přestalo
bavit a zkoušela jiné druhy zábavy - třeba přetlačování s autem.
Příliš ji to nevyšlo a poležela si několik týdnů v nemocnici.
Vrátného Huga mezitím vystřídal mladý Vysocký, který se velmi rád
procházel po terminálovém pracovišti a všem sděloval silné zážitky,
které prožil minulý den. Na odpoledních směnách zběsile pobíhal po
chodbách, hledal cvrčka a snažil se ho odbouchnout brokovnicí tak
dlouho, dokud nepostřelil jednoho policistu. Dana H. se do něj tak
bláznivě zamilovala, že nevydržela, když měl dlouhou dovolenou a
pokusila se dokonce o sebevraždu. Chtěla se doma oběsit, ale našla
jenom režnou nit a tak se v zoufalství vrhnula do usilovného studia
biologie, aby alespoň přišla na jiné myšlenky. Studovala tak pilně a
usilovně, že se jí podařilo dostat se na vysokou školu a pracoviště
opustila. Podle posledních neověřených zpráv prý momentálně leží na
jednotce intenzívní péče, protože si narvala tolik vědomostí do
hlavy, že jí z toho praskla. Nastalo září a s ním také konec
pracovní smlouvy. Naštěstí se vedení slitovalo a prodloužilo
platnost do Silvestra. Pracovníky potěšilo zejména to, že jim
naskočily čtyři dni dovolené navíc. Jediný, kdo se neradoval, byla
Simča K., která se právě vrátila od šílené závodní zubařky bez
patnácti úplně zdravých zubů. Na novou zábavu přišli Tomáš T. s
Vaškem K.. Společnými silami se tak dlouho hrabali v programu, až se
jim podařilo nabourat celý počítačový systém a poškodit několik dat.
Počítač poté ukazoval zajímavé údaje - například že v Plzni žije
pouze 67 obyvatel, z toho 394 dětí mladších 15 let a jiná
inteligentní data. Počítačoví technici z toho byli zmatení, nevěděli
si rady a až po drsném výslechu Tomáše T. vyzvěděli, jak nesmysly
opravit. Povedená dvojice se mezitím raději přestěhovala na
dopravku, kde právě dostali od sponzora nový počítač - jakési hloupé
PC. Vyhodili policistu od monitoru, vyměnili mu zámek u kanceláře a
naplnili celý harddisk různými hrami. Od té doby chodili do práce
někdy i o hodinu dříve a odcházeli hluboko v noci. Ze zamčené
kanceláře číslo 28 se pak celé dny ozývaly rány do klávesnice,
prudká palba a výkřiky umírajících nepřátel. Jako by jim ani to
nestačilo, zanesli tito dva šťouralové do počítače ještě několik
velmi agresivních virů, které časem udělaly z počítače struhátko na
diskety. Tomáš T. se obával, že Vašek K. práskne jako pachatele jeho
a proto raději uprchnul kamsi ke Zbirohu, ozbrojil se samopalem a
skrývá se v zeleném maskovacím obleku někde v tamních lesích. Dalším
pracovníkem, který zbaběle opustil pracoviště je Michal U., který si
vymyslel pohádku o tom, že byl přijat na "pajdu" a podal výpověď. Ve
skutečnosti odešel bubnovat do skupiny "Velký třesk" a svou
aparaturou již pobořil několik plzeňských staveb. Na sále po něm
zbyly pouze prošoupané pantofle. Ostatní věrní pracovníci si
založili křížovkářský klub a hlavně na odpoledních směnách vyluštili
vše, co jim přišlo do ruky. Určitou vyjímkou byl Vašek K., který
luštil pouze osmisměrky - asi proto, že by nic jiného se svým IQ
nezvládnul. Vzduchem poletovaly různé odborné výrazy a na práci už
nikdo ani nepomyslel. Přesto se však našlo několik zrádců, kteří
křížovkaření sabotovali vytrvalou a zarputilou prací a kvůli jejich
úsilí byla začátkem října ukončena i kontrola karet řidičů. Oli U.,
kterou už křížovky omrzely, zmizela jednoho dne kamsi na jiné
pracoviště a od té doby ji nikdo nespatřil. Údajně nyní pracuje jako
agentka jisté tajné organizace. Další člověk, který ze zaměstnání
odešel, byla Mirka Ž., která se trapně vymluvila na nějaké
těhotenství. Touto dobou někoho nahoře napadlo, že by bylo dobré
porovnat evidenci motorových vozidel s evidencí obyvatel. A tak zase
na sál putovaly plné šuplíky, které se musely porovnat s údaji v
počítači. Protože už na terminálovém pracovišti zbylo po odpadnutí
slabších kusů v obou skupinách celkem jen 13 lidí, obě skupiny byly
znovu sloučeny a dělaly se pouze ranní směny. Po několika týdnech se
začaly objevovat následky. Ačkoliv pracovní doba oficiálně začínala
ráno přesně v 6:00, první ospalci se připlazili nejdříve v půl
sedmé, zcela bezvládně se zhroutili za terminál a začali klimbat. Až
do devíti hodin je nemohlo nic na světě přinutit k jakémukoliv
úkonu. Teprve poté se probírali z bezvědomí a pokoušeli se alespoň o
náznak nějaké práce. Koncem října byla kvůli rekonstrukci uzavřena
Luna, a tak byli pracovníci nuceni vždy o přestávce vykonávat dlouhé
pěší tůry za účelem sehnání nějaké poživatiny. Někteří vybíraví
jedinci jezdili kvůli jahodám se šlehačkou dokonce až na Doubravku
nebo do Bolevce. Není divu, že už se většinou nestíhali vrátit do
konce pracovní doby. Při obědě se pak vyhladovělě vrhali do Sputniku
a obléhali jej tak dlouho, dokud nedostali azu s dvojitou tatarkou.
Jiné jídlo si totiž nikdy neobjednali. Po takovém obědě už nikdo
nezkoušel pracovat a celé odpoledne bylo věnováno plodné diskusi o
tom, na jaký "běs" se dnes večer vyrazí. Do toho jěště vyřvávalo na
plné pecky Rádio FM+ a spolu s dívčím štěbetáním vytvářelo dokonalý
ohlušující chaos. Poslední dva mohykáni - Martin J. a Vašek K. tou
dobou raději zalézali hodně hluboko do různých zapadlých koutů, kam
tolik nedoléhalo pronikavé kokodákání ze sálu. Nejpronikavější zvuky
vydávala Lenka P., která si vždy pročítala denní tisk, náhle se
zarazila a vykřikla: "No to snad není možný!! Poslouchejte..." a
začala zaníceně předčítat výběr nejlepších drbů. Při této "práci" jí
výborně sekundovala Hanka R., která svými všetečnými dotazy
vyzvídala stále nové a nové podrobnosti. Ty potom pomocí telefonu
ještě za tepla předávala dále. Jednoho dne se takto ona i ostatní
pracovníci dozvěděli o jedné firmě, která nabízela podobné
zaměstnání u terminálu, ale za mnohem vyšší plat. Čtyři dívky, které
se považovali za nedoceněné, se okamžitě vypravily na osobní
návštěvu a začaly sondovat. Vrátily se velmi zklamané - prý se tam
musí poctivě makat a na to ony nejsou zvyklé. Na práci zřejmě není
zvyklá ani uklízečka Agáta, protože už přes dva měsíce neuklidila na
sále ani smítko, natož aby vynesla koš. Aby se příliš neunavila,
byla na pracoviště v listopadu přijata ještě jedna uklízečka, která
se řídí zásadou: "Co je mokré, to je čisté !" tak doslovně, že při
jejím úklidu se vždy po chodbách musí plout na pramici. Uklízí pouze
v úřední dny a to tím způsobem, že se motá mezi lidmi a ostřikuje
podlahu vodním dělem. Občas takto spláchne i některé méně zdatné
jedince, čehož si vůbec nevšímá. Na sále už už není do čeho píchnout
a pracanti jsou z toho tak zoufalí, že žebrají na vedení, aby jim
přidělili konečně nějakou práci. Pokud si nějakou vyškemrají,
pečlivě si ji hlídají a jsou schopni se o ni s ostatními poprat do
krve. A tak pomalu plyne čas, pracovníkům se opět blíží datum
ukončení pracovní smlouvy a vyvstává otázka: "Co bude dál ?" Kdo
ví....
P O P I S J E D N O T L I V Ý CH O S O B
Dana B. (dříve Dana K.)
Ihned poté, co se vrátila z několikaměsíčního pochodového cvičení,
slavnostně oznámila celému kolektivu, že se už naučila kouřit. Zatím
sice jenom Petry, ale v brzké době se chystá přejít na něco
silnějšího. Také se jí podařilo někde vyhrabat jakéhosi Breburdu a
přinutit ho, aby se stal jejím manželem. Od té doby mu stále plete
už asi stometrovou šálu a její práci provází cinkání pletacích
jehel, které vyrušuje ostatní podřimující pracanty. Plést přestává
pouze, když na sál přijde paní B.. V tom okamžiku jí vypadnou
jehlice z rukou a začne předstírat, že právě s vypětím všech sil
dodělala osmý šuplík karet.
Mirka Č.
Ještě stále pracuje na městské správě a na terminálovém pracovišti
je k vidění pouze v době výplaty. To pokaždé přiběhne, zjistí co je
nového, prokopne dveře u sálu, schrábne prachy a zase uteče. Občas
volá na sál a chce zjistit datum svého narození - prý už ho zase
zapoměla. Při telefonování křičí do sluchátka tak, že už dvakrát
smetla tlakovou vlnou druhého telefoního účastníka a babce na
ústředně utrhla levé ucho.
Míša F.
Jejím novým koníčkem se stalo čtení knížkek z Červené knihovny. Ty
ji často dojmou tak, že se nahlas rozpláče nad trpkým údělem hlavní
hrdinky a přívalem slz rozmočí několik karet. Když zrovna nečte,
špitá si s Ančou a radí se s ní, co má udělat svému miláčkovi k
večeři. Je do něj totiž zamilovaná až po uši, chodí jako tělo bez
duše a stále na něj myslí. Dokonce už několikrát zasněně spadla ze
schodů. Je však také velmi žárlivá a nejméně pětkrát denně mu
telefonuje a plačtivým hlasem se ptá, zda ji má pořád ještě rád.
Ali H. nová přezdívka: Alík
Po svém tvrdém setkání s autem se rozhodla, že zavede do Hrádku
trochu civilizace a proto spolu se svými šestnácti sourozenci
vymyslela pazourek, pěnu do koupele a bramborové knedlíky. Z práce
vždy rovnou prchá na nejbližší "běs", odkud se vypotácí až za
svítání a šine se pomalu zpátky do práce. Pokud není schopná chůze,
vybere si dovolenou a pak celý den pomalu střízliví. I když však
někdy přijde do práce, stejně pak jen stále vzdychá a naříká, že je
na prášky a na palici. Bude to asi tím, že ji doma často mlátí kyjem
do hlavy. Jednoho dne se z ničeho nic zamilovala do jednoho
pracyklisty a všem ukazuje hliněnou destičku s vyrytým obrysem svého
milého. Dokonce od něj dostala kamenné sluneční hodiny značky Bongo,
na které vydrží dlouhé hodiny tupě zírat. Cestou do práce vždy
seškube kůru z nějakého stromu a vnucuje ji pak na sále ostatním
jako výbornou žvýkačku.
Petra H.
Začala beznadějně milovat svou práci, až se jí stala koníčkem. Nyní
se už vůbec nehlásí ke svým bývalým kolegům a kolegyním a stále
nadšeně pracuje. Stala se z ní nepříjemná úřednice, která řve na
lidi, mlátí je psacím strojem a odmítá jim bez úplatků cokoliv
udělat. Vyrobila si už asi dvanáct občanek na různá jména, se
kterými si chodí vypůjčovat různé zboží, které pak jaksi zapomíná
vrátit. Aby ji nikdo nepoznal, nechala si udělat na hlavě rudý
přeliv, narůst plnovous a tváří se jako Terminátor.
Lenka J.
Je jednou z nejnáruživějších křížovkářů, stále jen sedí a polohlasně
si předříkává zapisovaná slova. Nenechá se vyrušit ani příchodem
někoho z vedení a křížovku neodloží dřive, dokud ji celou nevyluští.
Po úspěšném vyřešení si zaběhne na záchod vytáhnout jedno cígo a
osvěžená se vrhá do dalšího rébusu. Pokud zrovna neluští, čte knížky
z edice "Stopy hrůzy". Četbu prožívá tolik, že se stále pokouší
zalézt pod stůl a každé ráno provádí obřad "Vymítání ďábla z
terminálu".
Martin J.
Nechává si postupně zablombovat všechny zuby, jen aby se mohl na
chvíli vypařit z pracoviště. Když nemůže k zubařce, lehne si za
počítač a v okamžiku tvrdě spí. Jediný způsob, jak se dá probudit,
je dloubnout mu kudlou do žeber. To se probudí, naštvaně popadne
noviny a jde si číst na záchod, kde prý má největší klid, protože ho
tam nikdo neotravuje prací. Vždy po týdnu si zajde k holiči a
pečlivě udržuje délku svého vlasového porostu na třech milimetrech.
Chce se tak asi zavděčit panu H., který také chodí téměř plešatý. K
pití používá výhradně jen Dobrou vodu, které dokáže hravě
vymlasknout až pět litrů denně. Pro jistotu si ji však ješte před
konzumací pokaždé převaří. Také usilovně studuje angličtinu, nosí
černé slepecké brýle a připadá si jako drsný Američan.
Vašek K.
Na sále se nyní ukazuje pouze sporadicky. Stále je totiž schovaný na
dopravce u počítače a hraje na něm nějakou stupidní hru. Když je
někdy náhodou na terminálovém pracovišti, určitě se cpe bramborovým
salátem, ke kterému popíjí granulovaný čaj. Ten si oblíbil tak, že
se stal na něm notoricky závislý a sype si jej i při obědě do
polévky, kterou pak labužnicky srká. Po této vydatné svačince se
pozorně zaposlouchá, co povídají ostatní a začne si dělat poznámky,
aby měl co donášet vedoucím. Do hovorů se nikdy nezapojuje, pouze do
nich občas plácne nějaký svůj nesmysl.
Simča K.
Uznává pouze jediný druh oblečení - široké kalhoty. Sama nosí
kalhoty takové šířky, že si na ně neustále šlape a pak s ohromným
výkřikem padá na ústa. Spolu s Ali H. často vyráží na zábavy, kde se
opíjí do delíria "Hopsinkami" a poté provokativně tančí na pódiu
polku. Na sále tvrdě propaguje voňavky známé značky Fet, která
používá reklamní slogan "Čichnout si a zemřít". Živí se poněkud
neobvyklou stravou - nejčastěji pojídá k svačině rajská jablíčka s
majolkou. Každý den přináší do práce nové kazety se skupinou Alice a
pouští si je na maximální hlasitost, aby měla z poslechu
nezapomenutelné zážitky.
Martina K.
Ačkoliv je to už postarší paní (je už jí 21 let !), stále se cítí
jako nějaká mladice a pokouší se svádět mladé nezkušené policisty.
Vetřela se dokonce do přízně veliteli dopravního oddělení, který si
z ní udělal svoji sekretářku. Proto nyní spolu se svou nerozlučnou
přítelkyní Evou Ž. sedí u jeho počítače a datluje do něj přísně
tajná data. Tyto údaje prodává místní mafii a inkasuje za to velmi
vysoké sumy. O odhalení těchto machinací se již pokoušelo několik
kriminalistů, ale pokaždé špatně skončili - většinou s prostřelenou
hlavou na blízké skládce. Vyšetřování celého případu ještě
pokračuje.
Lenka P.
Je tak nafoukaná, že se každé ráno musí přivazovat k židli, aby
neulétla a nevznášela se u stropu. Celý den neprovozuje jinou
činnost než neustálé pomlouvání všech lidí, které zná. Od toho už má
tak vytahanou pusu, že se jí při zívání hlava rozpadá na dvě
poloviny. Vyznačuje se také šílenou zvědavostí - nic jí nesmí
uniknout a o všem musí být ihned co nejpodrobněji informována. Velmi
ráda sleduje nedělní televizní seriály (hlavně ty, co mají alespoň
50 dílů) a dohaduje se s ostatními, co se stane v příštím
pokračování. Pořád se snaží vzbudit dojem, že je vášnivou čtenářkou,
ale příliš ji to nejde - pokaždé drží noviny obráceně.
Hanka R.
Nechala se inspirovat Danou B., přinesla si do práce vyšívání a
celou pracovní dobu provyšívá. Na svačinu si většinou vaří párky,
ale málokdy se ji povedou. Obvykle totiž zapomene dát do kastrůlku
vodu. Koupila si psa neurčité rasy, o kterém tvrdí, že je určitě
pudl. Přitom nejvíc připomíná bernardýna zkříženého s jezevčíkem.
Pojmenovala jej Ben a často vypráví spolupracovníkům, jaké skopičiny
opět vyvedl. Je prý velmi hodný a přítulný, zatím roztrhal jenom dvě
starší paní, které se mu nelíbily. Bojí se chodit domů, protože se
děsí toho, co zase Ben stačil zlikvidovat.
Anča S.
V nejbližší době si asi změní příjmení a stane se vdanou paní. Má
totiž velmi vážnou známost s jedním bývalým černým šerifem. Kvůli
němu se dokonce zbavila i některých buranských zvyků. Už třeba doma
nejí z díry uprostřed stolu, ale koupila si talíř a naučila se
zacházet s příborem. Sice si jednou nožem málem vypíchla oko při
krájení gulášové polévky, ale nyní už toto nebezpečí vyřešila - vždy
před jídlem si totiž nasazuje ochranné brýle. V poslední době má
zrějmě nějaké zdravotní problémy - je totiž strašně bledá, v
některých místech až průsvitná.
Irča T.
Ze sálu se nejprve přestěhovala k počítači na dopravce a poté až na
evidenci motorových vozidel. Ze svých bývalých pracovníků už zná
jenom Lenku J., se kterou chodí hulit na WC - k ostatním se nehlásí.
Občas se ještě objeví na sále, ale jenom proto, aby na někom
vyškemrala kafe nabo cukr. Nemá totiž na to, aby si koupila svůj -
naprostou většinu výplaty dá za cigára a zápalky. Dá se snadno
poznat už na dálku podle zdravé šedivé barvy a pronikavého zápachu,
který nepřehluší ani nejsilnější sprej. Nejvíce ze všeho připomíná
komín na procházce.
Jitka U.
Asi už natrvalo zůstane na městské správě, kde si už přes pět měsíců
spokojeně vegetuje. Dokonce se ji podařilo prosadit, aby se spolu se
svou kolegyní Mirkou Č. stala policistkou a brala za to zhruba
dvojnásobný plat, než dosud. Pomohla si k tomu malým podvodem - při
vstupním testu si zvýšila IQ o stovku, takže ho měla 101 a splnila
tak přijímací podmínky. Podle některých neověřených zpráv už z
pilnosti trénovala na náměstí střelbu na pohyblivý cíl a dosáhla
velmi dobrých výsledků - devět mrtvých a třináct zraněných.
Eva Ž.
Zkouší (už po šesté) zvládnout autoškolu a získat řidičské
oprávnění. Celou pracovní dobu proto studuje Vyhlášku o pravidlech
silničního provozu a mumlá si pro sebe jednotlivé paragrafy.
Pravidla už zvládá tak dokonale, že je schopná kdykoliv celou knihu
předříkat zpaměti a třeba i pozpátku. Problémy má ale s jízdou -
zásadně si sedá v autě na zadní sadadlo a zoufale vykřikuje, že ji
někdo ukradl volant. Když ji přece jen někdo dostane na správné
místo, předvede mu jízdu smrti. Při jízdě totiž používá pouze jediný
pedál a to plyn. Za dobu, co dělá autoškolu, už kompletně zničila
čtyři automobily a dva instruktory.
Na četné žádosti několika osob, které si nepřejí být jmenovány, byla
do tohoto posledního dílu TERMINÁLNÍKŮ včleněna stručná
charakteristika některých vybraných vedoucích. Z důvodu utajení jsou
zde uvedeni pouze prvním písmenem příjmení.
paní B. přezdíva: BEDNA
Je asi nejméně oblíbenou osobou na sále. Stále kolem sebe šíří děs a
hrůzu. Když přijde na terminálové pracoviště, všichni v panickém
strachu zalézají pod stůl a někteří dokonce vyskakují z oken.
Ačkoliv má v kanceláři dva telefony, stejně nejraději volá ze sálu a
tváří se při tom strašně důležitě. Potom se diví, kdo provolal tolik
peněz a svádí to na Terminálníky. S velkou oblibou nosí na sál svoji
práci, kterou vnucuje některému z pracovníků. Když zrovna žádnou
práci nemá, vymýšlí takové činnosti jako třeba odnášení lina do
sklepa nebo rovnání papírků v odpadkovém koši podle velikosti. Trpí
neustálou obavou, že ji někdo pomlouvá a proto se snaží, aby slyšela
všechno, co se kde šustne. Nesnáší, když někdo sedí na stole a když
se jí povede někoho přistihnout, ihned jej smete mohutnou ranou mezi
oči.
pan Č. přezdívky: PÉTA, ČMOLDA
Tento vedoucí se na sále příliš často neukazuje. Bude to asi tím, že
je dosti mladý a trochu se bojí dívek. Proto nosí preventivně snubní
prstýnek, aby si myslely, že je ženatý a nedovolovaly si na něj.
Snaží být nenápadný, schovává se za terminál a hraje si na mrtvého
brouka. Často také kouká z okna a bedlivě sleduje, jaké je zrovna
počasí. Rád poslouchá drby, kterým se poťouchle usmívá. Koupil si
stejné brýle jako Martin J., chodí v nich do práce a myslí si, že ho
tak nikdo nepozná. Při jakékoliv poruše zná jenom jednu metodu, jak
ji odstranit - pořádně (nejlépe s rozběhem) kopnout do terminálu.
pan H. přezdívka: BOHOUŠ
Snaží se vypadat jako intelektuál a proto se stále vrtá v systému a
zkouší všechno možné. Často při svých pokusech nechtěně vyhodí
všechny pracovníky ze systému a jednou se mu dokonce povedlo
kompletně zničit celý program, takže ho pak musel celou noc nahrávat
ze záložní kopie. Od té doby své úpravy raději omezil na upravování
rámečků a nápisů. Když ještě byly odpolední směny, fungoval jako
taxikář a vozil dívky na různá odlehlá místa. Při tom jim vždy
stačil vynadat, aby mu nebouchaly se dveřmi u jeho Stříbrného sršně
- prý by jim taky mohly zůstat v ruce. Občas přiběhne na terminálové
pracoviště, bez řečí popadne jeden terminál, vyškubne ho ze zásuvky
a prchne s ním na neznámé místo. Asi tak posiluje, aby se mohl
předvést před děvčaty jako korba. Když se něčemu diví, kroutí svou
vyholenou hlavou někdy až o 360 stupňů.
pan M. přezdívky: MELOUNEK, KUKAČKA
Na terminálovém pracovišti nikdy nebývá dlouho. Vždycky jen rozrazí
dveře, vystrčí do nich hlavu, obhlédne situaci a s mohutným
zabouchnutím zase zmizí. Skoro celou svoji pracovní dobu tráví
zamčený v kanceláři s velkým nápisem "NERUŠIT, PRACUJI !!", kde
pohodlně uveleben v křesle spokojeně podřimuje. Strašně rád něco
oslavuje, protože se může zase po čase pořádně napít něčeho
ostřejšího. Většinou si přinese s sebou vlastní skleničku, takzvanou
litrovku a vyžaduje naplnění až po okraj. S tou si pak potichu
vytratí ze společnosti, schová se zpátky do kanceláře a pomaloučku
upíjí, dokud se nesvalí pod stůl.
pan Š přezdívky: ŠPERLÁK, VELKÝ ŠÉF
Stále se pohybuje zahlalen do mohutného oblaku kouře, protože nikdy
neodloží svou nejvěrnější přítelkyni - cigeretu. Jeho koníčkem je
kontrolování příchodů - každé ráno si podrobně prohlíží sešit s
docházkou a zkouší načapat někoho, kdo se zapoměl zapsat. Potom
vypne rádio, zasedne za terminál a začne se tvářit jako otrokář na
své plantáži. Často si k sobě zavolá nějakého pracovníka, strčí mu
dvacku a přikáže, aby někde sehnal jeho oblíbené cigerety značky
Disko. Tvrdí o sobě, že je senzibil a zkouší léčit různé bolesti
svými léčivými silami. Vždy si stoupne za postiženého, sepne ruce a
odříkává nějaké tajemné formule v klamné víře, že to pomáhá. Když je
v kanceláři sám, zapálí si lulku a labužnicky vypouští kouř ušima.
Tento díl TERMINÁLNÍKŮ je už definitivně poslední a to z jednoho
prostého důvodu - autor těchto slavných děl již není mezi námi. Jeho
tělo bylo nalezeno zabalené v igelitovém pytli a s několika
hlubokými bodnými ranami v zádech na vrakovišti plzeňského
Kovošrotu. Následující rozsáhlé šetření bezpečně prokázalo, že se
jedná o nešťastnou náhodu a cizí zavinění bylo zcela vyloučeno.
Tento rukopis byl dopsán pouhých několik hodin před jeho tragickým
skonem a chybí mu závěrečné poděkování spolupracujícím osobám - to
již pravděpodobně autor nestihnul. Odešel tak náhle, bez jediného
slůvka rozloučení, velký člověk, který toho mohl ještě mnoho
vytvořit. Budiž mu země lehká !
(C) 1992 Firma VAPSOFT